...co se špitá ve špitále - ale nejen tam.
del.icio.us
Čas...
Určitě to všichni znáte.
Ráno zazvoní budík, člověk vyletí z postele, rychlá sprcha, na snídani není čas, odjezd do práce, kafe, první – druhá – třetí schůzka, mezitím telefony, papíry, druhé kafe, na oběd není čas, další jednání, papíry, výkazy, telefony.... v šest večer "Ježišmarjá, to už je zase šest?", rychle domů, ohřát brambory ze včerejška k večeři, Muminek přinesl čtyřku z matiky (po kom ten kluk sakra je?), Muminkův brácha kvůli čemusi fňuká, zahnat je oba do vany a pak do postele, Muminkova maminka nasupeně skládá prádlo a Muminkův tatínek, ještě než unaveně zhasne v křesle, si stihne pomyslet:
Kam se ten den sakra poděl???
Tohle je čas, který nebyl. Ztracen a promrhán, spálen na troud, marnotratně vyplýtván jako láhev vody, kterou poutník vylije do písku Sahary. Život je tak krátký, tak málo času máme a každá takto promarněná hodina nenávratně odtiká bez jediné vzpomínky, ke které by se člověk mohl později vrátit a říci si: "Ano, takhle to bylo, toto jsem prožil." Zběsilé tempo našeho života připomíná výpravu japonských turistů v Praze, přebíhajících pod dozorem průvodce s modrým deštníkem od jedné památky ke druhé, povinné fotky a zase s jazykem na vestě dál k dalšímu mostu – věži – náměstí...
Jenom dvě skupiny lidí nespěchají: Malé děti, které si dokáží hodiny hrát na písku s kyblíčkem a lopatičkou, nebo sedět v pokojíčku a z kostek stavět úžasný hrad, který je přenese do snových krajin, kam my dospělí za nimi už nemůžeme. A pak staří lidé, ti většinou nespěchají, někteří rezignovaně, někteří spokojeně sedí na lavičkách a krmí holuby, protože už zjistili, že opravdu není kam spěchat...
Ten interval mezi dětstvím a stářím, který by měl být intenzivně prožit, se v civilizovaných zemích mění na zběsilou jízdu pendolinem, po které zůstane jenom chaotická hrst rozmazaných obrázků na harddisku života.
A tak si říkám, moudrý je ten, kdo nespěchá, neboť ví, že život se skládá z jednotlivých okamžiků, jež je třeba prožít, ať jsou dobré nebo zlé, ať se nám líbí nebo ne, aby potom, až se člověk na konci své cesty zastaví a otočí, aby měl na co vzpomínat a mohl si říci, že život prožil, ne proletěl.
Moudrý je ten, který nespěchá.
[1]Víš co, Armine?
Hloupé na tom je, že zpravidla na to příjdeme, až už je pozdě. A když si to uvědomíme, tak jako Ty teď, vystoupit z toho pindolína nejde. Příští zastávka je až ta konečná.[2]
Poslední dobou se často přistihnu v běhu a s chaosem v hlavě, nevnímající nic než snahu stihnout všechno, co se dá. A pak se musím zastavit a říkám si, co z toho, co tak strašně spěchá, je opravdu tak nutný udělat teď hned a okamžitě... Většinou jen málo věcí, většinou je to jen snaha někomu vyhovět za každou cenu, ušetřit si křivej pohled, zbytečnej perfekcionismus...[3]Až teď mám čas...
...odpovědět :-))
Gombo, v poslední době intenzivně brzdím. Uvědomil jsem si, že kluci za chvíli budou dospělí a jestli ne teď, tak potom už si se mnou hrát nebudou chtít.
Duno, to je přesně ono: člověk, který zpomalí, musí počítat s tím, že někoho naštve, že někomu nevyhoví, že něco nestihne. Jen si musí umět vybrat, koho, komu, co :-)
[4]moc pekne si to napsal...
ono je to asi tim, ze podstatnou cast dne clovek stravi v praci, takze pak z toho dne zbyde takovy plivanec, do ktereho se snazime nacpat vse, horsi je kdyz se i ten pidikousek dne promrha...a vikendy...[5]Ono se říká:
Kdo pospíchá, dohoní neštěstí.
Kdo se loudá, neštěstí dohoní jeho.
[6]
souhlasim, já už teď nebudu spěchat nikdy a nikam...[7]Správně, žádný spěch...
...a gratuluji k maturitě! :-)[8]
Hezky jsi to napsal. A je to pravda. Honíme se za v kontextu života nepodstatnýma věcma a něco krásného nám uniká..[9]
Armine snažím se svůj život brzdit jak to jde, ale někdy se mi to vymkne z rukou. Je to hrozné, když si člověk uvědomí jak dny plynou pod rukama, jde do práce, z práce a spát...pořád dokola.
Leni za Sevily ve 4. příspěvku to hezky vystihla - plivanec času po práci. Ach jo.
[10]Dneska jsem tedy...
...přibrzdil vydatně, na ochutnávce moravských vín v jihlavském sklípku :-) DobrouČíslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.